BETON RACE – Zábřeh

16 Úno BETON RACE – Zábřeh

V sobotu 1. února se konal jeden ze zimních OCR závodů, a to BETON RACE Zábřeh. O své zážitky se s námi podělila Vlaďka Tesařová, které tímto gratulujeme ke skvělému umístění.

Byla jsem přesně jeden rok od porodu, když jsem se rozhodla jít na závod. Plná očekávání, těšení se, ale i obav a strachu. Vybrala jsem si proto kratší závod, a to Beton Race Basic v Zábřehu na Moravě. Navíc je to za rohem a můžeme s sebou vzít mimino. Běh jsem měla jakžtakž natrénovaný, v tréninku jsem běhala od 5 do 12 km, tak jsem si byla jistá, že vzdálenost nějak uběhnu. Ale z překážek jsem měla strach. Zda je zvládnu silově, zda jsem nezapomněla šplhat na laně, zda se udržím a nespadnu jako hruška na zem. S blížícím se datem závodu jsem se těšila čím dál víc.

 

PŘEDZÁVODNÍ NEURÓZA

Manžel v pátek přijel z práce s otázkou, zda se na tu trať nechci jet podívat. No jasně, máme to kousek. Tak jsme vyjeli. Trať se teprve stavěla a zrovna natahovali síť na jedné z překážek s názvem „Spiderman“. „Vidíš ty velký oka, těma propadnu“, mě napadá hned na začátek. Od stavařů se dozvídám, že tato překážka je na morál. „Paráda“. Má nervozita roste, manžel nade mnou kroutí hlavou, co blbnu. Stavaři odchází a já nenápadně lezu nahoru. „Dál nejdu, nevím jak“, a přemýšlím, zda ještě můžu přepsat registraci na manžela. Ten už nevěřícně kouká a nemluví. Leze nahoru, přeleze tu síť, sdělí mi, že je to EASY. Jenže mě se při pohledu dolů motá hlava, panika roste, tepovka taky, připomínám mu, že mám fakt strach z výšek (ok, ty Tatry teď vytahovat nebudu), nervozita na maximu a já jsem seknutá nahoře, vpřed to nejde, trčím tam pár minut, snažím se sebe přemluvit…ale nejde to…strach z výšek je v tu chvíli silnější než já. A já lezu dolů😢.

Jedeme domů a já usínám asi po 3 hodinách přemýšlení, jak to s tou překážkou udělám, studuji youtube a netuším, jak to dopadne.  Za chvíli se budí mimino na mlíčko, všichni zase spí a mé myšleny patří Spidermanovi. Ach jo.

 

ZÁVODNÍ DEN

Je 1. února 2020, zazvoní budík, rychle musím nachystat mimino, pobrat věci pro mimino, snídani beru s sebou do auta a jedeme. Nervozita je pryč. Není čas se stresovat. Parkujeme a vidím Spidermana. „No, super, je tady“. Manžel se ptá, kdo jako a tentokrát snad i vykroutil oči😂. Rychle zaparkovat, vystojím frontu na registraci, mezitím si prohlížím ostatní závodníky. Dres jsem nechala doma, zatímco všichni ostatní ho mají očividně na sobě. No a co, poběžím v roztrhaných legínách, who cares.

Start. Běžím. Paráda….euforie, endorfiny, vyplavuje se adrenalin, užívám si to. Jsem docela vpředu, přede mnou pár kluků, co vyletěli jako raketa. Snažím se hlídat i holky. Vím o Veronice, která mě předbíhá na jedné z překážek. Vím i o té za mnou. První překážky zvládám v pohodě, dobrovolníci fandí, Veronika je stále na dohled, a to je pro mě dobré znamení. V běžeckých úsecích sama sobě říkám „přidej, zrychli, hop hop“.

První penalizace přichází na „Mrzáčkovi“. Ani nevím jak a jsem dole. Odzajíčkuji vytyčenou vzdálenost a rozbíhám to dál směrem na zorané pole. No uff, mé děravé boty jsou plné bláta. Povzbudím Veroniku, za chvíli přecházím do kroku a přemýšlím, jaké boty i jaký outfit si musím na příště pořídit….ani nevím, zda jsem něco vymyslela, ale vím, že jsem se opět vyhecovala k běhu. Další překážku pozoruji z dálky, a už taky táhnu vanu s pytlem písku do kopce, chytám křeč do lýtka, zanadávám pod nosem a vzpomenu si na Spidermana. „A do prčic“, já na to úplně zapomněla….hlavně se s tím pytlem nesmím zastavit, a v tom to přijde a já vím, že toho Spidermana dám.

Další penalizace je na „Vertical Limit“. Popravdě vůbec netuším, jak tuto překážku zvládnout, zkouším to a nejde to. Rychle odzajíčkuji už mnohem delší a těžší terén v lese. Tentokrát to pociťují i má stehna, hoří.

Užívám si seběh v lese, tyto náročné terény jsou něco pro mě. Baví mě to a jsem ráda, že takovou trasu organizátoři vybrali. Sbíhám ke kladině a vidím za sebou Veroniku. Teď tu kladinu musím dát a musím ji utéct, říkám si. Kladina se rozkmitá a já jsem na zemi. Má třetí penalizace. Už zbývá asi 1,5 km do cíle a běží se po zpevněné cestě okolo řeky. Opět se hecuji, ať přidám. Vidím před sebou další neznámou překážku a okoukávám styl závodníka přede mnou. Beru kovovou tyčku, zavěsím se na ni a pohybem vpřed jsem na druhé straně. Šlo to samo. No, paráda. Více takových překvapení. Zase běžím a vím, že už budu za chvilku ve festivalce, otáčím se a Veroniku za sebou nevidím, super. Dobíhám k další překážce a zase se ptám dobrovolníka, co s tím. Poskládat puzzle, resp. poskládat 4 dřevěné různě vytvarované hranoly do jednoho obrysu. Skládám, nejde to, zkouším to znovu, hranoly mi propadají otvorem pryč, závodníkovi vedle to také nejde, zkouším to znovu, jsem tu snad věčnost, dobíhá Veronika, ach jo, snažím se soustředit, zkouším to znovu, mám to, ufff.

Vbíhám do festivalky, vidím bejby v kočárku, manžel fandí, fotí, točí. Poslední překážky a je to tu – Spiderman, lezu opatrně přes síť, ale lezu…sklouznutí po dřevěné tyčce je už pohoda….jsem v cíli. Dobíhám jako první žena, první v této vlně, druhá celkově. Jsem šťastná, že jsem to zvládla.

 

ORGANIZACE A ZÁZEMÍ

Neskutečné. To se jen tak jinde nevidí. Za mě určitě palec nahoru a tímto děkuji organizátorům a chválím. Celá organizace probíhala skvěle. Co mě hodně překvapilo, byla zpřístupněná sokolovna, a v ní vytvořená odpočinková zóna. Pro naše mimi úplně ideální. Díky této odpočinkové zóně to tam Tarinka zvládla naprosto na jedničku. A ostatní děti si tam pelechy také našly. Zatímco rodiče závodili, děti mohly počkat v pohodlí a teple. Super nápad, který zpříjemní závodní den divákům, závodníkům anebo jejich „doprovodném týmu“😁. Mimo tyto prostný a žíněnkové pelechy byly v sokolovně zpřístupněné šatny a toalety. Také tam byl i „betonshop“, registrace, stánek sponzora @lyopotraviny a občerstvení. I vodu na #Nutrilon pro malou nám bez problému ohřáli. No, paráda, ne? Takže pro ty, co mají děti, třeba i malé děti, vůbec se toho nebojte, s tímto zázemím závod všichni zvládnete v pohodě. A pokud se bojíte překážek jako já, tak se také nebojte, vše jde zvládnout., máte to v hlavě.

A proto, na BETON zase přijedeme. A pokud se chcete podívat na některá videa z překážek, tak na instagramovém účtě @fit.running.vladka jich určitě několik najdete.

No Comments

Post A Comment