Češi bodovali na MS ve Spartan Race Ultra

13 Pro Češi bodovali na MS ve Spartan Race Ultra

O víkendu se na Islandu uskutečnilo Mistrovství světa SPARTAN RACE ULTRA. Závod, který je spojením OCR (překážkových závodů) a ultramaratonských běhů, byl i letos koncipován na 24 hodin. Na zhruba 11 kilometrovém okruhu s převýšením přes 450 metrů organizátoři připravili 20 spartanských překážek, jejichž nepřekonání vedlo buď k trestným angličákům, běžeckému handicapu nebo konci v závodě. Mezi překážkami dominovaly zejména ty ručkovací, jako například tyrolský traverz, twister nebo monkey bar, ale bylo zde i hodně nošení břemen, které závodníkům bralo asi nejvíce sil. Pořadí bylo určeno podle počtu okruhů, které závodník za celých 24 hodin dokončil.

Česká republika měla na šampionátu hned několik želízek v ohni. Tím nejvýraznějším měl být obhájce loňského stříbra Pavel Paloncý, který musel bohužel kvůli problémům se zády po 4 kolech odstoupit. Skvěle ho ale zastoupil další český reprezentant v elitní kategorii Radek Paďour, jenž uvolněný post vicemistra světa téměř bezchybným výkonem v 11 kolech ukořistil pro sebe. Mistrem světa se po odstoupení největšího favorita a dominanty OCR světa Jonathana Albona stal Kanaďan Ryan Atkins. Bronz pak bral domácí závodník Sigurjon Ernir Sturluson.

Nesmíme zapomenout také na naše východní sousedy, kteří mají dokonce mistryni světa! Slovenka Janka Pepová naprosto dominantním způsobem ovládla závod elitní kategorie žen a po zásluze si veze domů zlatou medaili. Další adept na skvělý výsledek, Patrik Milata, bohužel musel po pádu z Olympusu kvůli zranění ramene odstoupit ve 4. kole.

Podle Pavla, který patří k našim nejlepším horským ultraběžcům, byl největší překážkou závodníků měkký podmáčený terén komplikující souvislý běh. Z překážek největší problémy dělalo nošení břemen, mezi nimiž vynikal bucket brigade; nošení 35kg kbelíku po dlouhém a kopcovitém okruhu. Oproti minulému ročníku udělali organizátoři hned několik změn. Změnili trasu závodu, obměnili některé překážky, zlepšili organizaci a prezentaci výsledků směrem k závodníkům v průběhu závodu, ale hlavně zpřísnili kontrolu povinného vybavení. Při absenci části povinné výbavy následovala tvrdá penalizace.

Na šampionátu vedle hlavní ELITE kategorie startovalo mnoho reprezentantů i v AGE GROUP neboli věkových kategoriích, kde se vedlo dalšímu Čechovi Davidu Kellnerovi, který, stejně jako Radek Paďour, vybojoval úžasné 2. místo. Česká výprava opět ukázala, že ve světě překážkových závodů patří k absolutní špičce, a uzavřela tak další veleúspěšnou závodní sezonu.

VÝSLEDKY ELITE MUŽI

  1. Ryan Atkins (CAN) – 12 okruhů, čas 21:35:54
  2. Radek Paďour (CZE) – 11 okruhů, čas 21:55:07
  3. Sigurjon Ernir Sturluson (ISL) – 10 okruhů, čas 21:19:06

VÝSLEDKY ELITE ŽENY

  1. Janka Pepová (SVK) – 9 okruhů, čas 21:05:21
  2. Morgan Mckay (CAN) – 8 okruhů, čas 22:01:09
  3. Anette Sande (NOR) – 8 okruhů, čas 23:27:01

 

A jak viděl celou akci nová česká hvězda SPARTAN RACE Radek Paďour ?

Radku, bylo to tvoje první MS v Ultra SR ?

Ano, bylo to moje první MS a vlastně i první mezinárodní závod tohoto formátu. Nejspíš bych na Island ani nejel, ale v září se mi podařilo doběhnout na SR ultra ve Valče na druhém místě a součástí výhry byla letenka, ubytování a registrace a tím moje účast byla jasná.

Která překážka byla pro tebe nejtěžší a co jsi naopak dával hravě?

Nejobtížnější překážkou pro mě byl rozhodně hod oštěpem, který jsem za jedenáct kol trefil asi jen pětkrát. Naštěstí oštěp byl taky jediná překážka, na které jsem dostával trestné angličáky, jinak ostatní překážky jsem překonával více méně v pohodě. Naopak překážka, na kterou jsem se každé kolo těšil, byl závěrečný monkey bar, který znamenal další úspěšně dokončené kolo.

Měl jsi nějakou výraznější krizi a jak ses s ní případně vyrovnal ?

Neřekl bych, že jsem měl nějakou výraznou krizi. Ano, tělo bolelo. Především poslední dvě kola byla už docela dost bolestivá, ale hlava mi fungovala po celou dobu dobře a to je na takovém závodě rozhodující. Co mě hodně přidávalo sil, bylo vědomí mé pozice.

Co se ti honilo hlavou, když jsi zjistil, že jsi poskočil na druhé místo ?

Když jsem přiběhl do transition area a dozvěděl se, že jsem na druhé pozici, nechtělo se mi tomu uvěřit. Dodalo mi to dost sil, ale snažil jsem si to moc nepřipouštět, přece jenom byla přede mnou ještě spousta hodin a nevěděl jsem, co všechno se může stát.

Kdy si začal věřit, že budeš na bedně ?

Tomu, že si pozici udržím, jsem začal věřit přibližně v sedmém kole, kdy jsem předběhl závodníky na páté, čtvrté a třetí pozici a vytvořil si před nimi náskok o kolo. Od té doby jsem se snažil běžet opatrně. Trať byla opravdu náročná, já byl už unavený a možností, kde se zranit, bylo mnoho a to jsem nechtěl.

S jakou strategií jsi do závodu šel ?

Původní strategie byla taková, že prvních dvanáct hodin půjdu pomaleji a závodit začnu až v druhé půlce závodu. Jenže vše bylo jinak, závod odstartoval svižným tempem a já s ním. Po pár hodinách jsem si vybudoval dobrou pozici a když už jsem ji měl, udělal jsem vše proto, abych si jí udržel, což se naštěstí taky stalo.

Prozradíš nám něco ze své přípravy na tuto vrcholnou akci ?

V přípravě na tuto akci jsem se soustředil na to naběhat co největší objem kilometrů, aby si tělo navyklo na dlouho trvající zátěž. Pro mě to znamenalo o víkendu běžet dlouhý trénink kolem 50 km a v týdnu běhat výběhy 10 – 20 km. Do běžeckých tréninků jsem se ještě snažil zakomponovat gym, kde jsem pracoval na silové části, abych byl schopný bez problémů překonávat překážky.

Přihodilo se ti nebo české výpravě něco netradičního ?

Mě osobně se nic netradičního nepřihodilo, ale československá výprava měla bohužel smůlu. Pavel Paloncý musel závod předčasně ukončit kvůli bolavým zádům a Patrik Milata si na olympusu vykloupil rameno a závod tudíž nedokončil. Škoda, věřím, že by byli schopní pořadím ještě pěkně zamíchat.

Chtěl by si jako nová OCR hvězda a vicemistr světa něco vzkázat davům 🙂 ?

Vše je možné, kdyby mi někdo před rokem řekl, že budu stát na bedně na mistrovství světa a to ještě na jednom z nejtěžších závodu co si dokážu představit, tak bych mu nevěřil. A přece!

Text: Jiří Cimler

No Comments

Post A Comment