Gladiator Race – Dvakrát do stejné řeky (ne)vstoupíš

09 Zář Gladiator Race – Dvakrát do stejné řeky (ne)vstoupíš

ÚVOD
Gladiator Race, série, která je na české scéně už víc než tradicí. Často slýchám na závody názory ohledně toho, který je lehčí a který těžší. O Gladiator Race se říká, že to je spíše překážkově lehčí a běhavější závod. Po sobotě musím trošičku oponovat, Gladiator přitvrdil, a to tak, že docela dost! Osobně jsem se do Josefova vůbec netěšil, a to je GR moje srdcová záležitost. Na zimním GR Josefov jsem se protrápil do cíle a při vzpomínce na tuto skutečnost mi běhal pořád mráz po zádech, i když okolo už žádný sníh nebyl. Na základě této zkušenosti je ironické, že jsem si teď Josefov zaběhl dopoledne za jednotlivce a odpoledne za tým, a můžu tedy ohodnotit trať jak z pohledu „eliťáka“, který má čistou trať, tak z pohledu hobíka, který by teoreticky měl mít trať umazanou od bláta a čekat na překážkách ve frontě. Prostě mi to nedalo, a když se naskytla tato možnost, rozhodl jsem si užít atmosféru historické pevnosti, která vás svou krásou prostě pohltí.

ÚČAST
Gladiator Race má již tradičně den před hlavním závodem tzv. noční sprint. Tuto zkrácenou variantu závodu si vyzkoušelo úctyhodných 450 závodníků. V hlavním závodě proběhlo cílem 1200 startovních čísel dospěláků a téměř 400 dětí. Suma sumárum si tedy během 24 hodin vyzkoušelo GR Josefov přes 2000 lidí, což samo o sobě hovoří o zvyšující se popularitě tohoto závodu.

 

ZÁZEMÍ
Zázemí, které bylo obklopeno hradbami pevnosti Josefov, bylo vybaveno vším, co závodníci i diváci potřebují. Stánky s jídlem nabízely široké spektrum pochutin od zdravějších, typu nudle s kuřecím masem, až po klasiku ve stylu klobásky. O pitný režim se staraly stánky s pivem Rebel a skvělým ciderem Joker. Registrace závodu byla mimo samotné centrum závodu v prostorách sálu Beseda. Zde byla také úschovna a klasické toalety. V centru závodu pak byly ikonické TOIky. Čarou přes rozpočet byla ovšem skutečnost, že z cca 8-9 kabinek byla polovina zamčená, což způsobilo trochu stresující situaci před startem.

 

TRAŤ
Trať se v určitých pasážích podobala té loňské. Podle hodinek 9,2 km bez handicapu, ale bral bych to s rezervou, protože nevím, jak si hodinky poradily s probíháním budov a tunelů pevnosti. První část byla spíše běžecká a druhá část o něco silovější a nabitá překážkami. V běžecké pasáži nás organizátoři nejdříve zavedli na parkurovou dráhu, kde jsme si za povzbuzování hlasatele vyzkoušeli „koňácké“ překážky. Pak jsme se stejně jako loni proběhli starými budovami Josefova. Takže běhání do schodů, prolézání okny nebo přeskakování trámů v podkroví. Druhá polovina trati byla silově náročnější, opravdu prudké seběhy (sem tam bych řekl že i nebezpečné), plazení se do 45° srázu, brodění řeky se silným proudem. U posledního brodění bych dal možná menší výtku organizátorům za podcenění bezpečnosti, protože proud byl opravdu silný a i já (185cm a 80kg) jsem měl co dělat, aby mě to neodneslo pryč. Organizátor sice zareagoval natažením pomocného lana, které při mém druhém běhu s týmem už bylo nataženo, ale i tak jsem musel pomáhat zoufalé slečně, kterou proud odnášel pryč. Tím se dostávám k jedné věci, která se mi na závodech nelíbí, a to jsou změny na trati v průběhu závodu. Trať tedy zůstala stejná, ale zrovna brod přes řeku s pomocným lanem byl mnohem jednodušší a rychlejší. Další změna byla ihned po přebrodění řeky a vyběhnutí na most, kde zmizela „pavučina“ z lan, kterou jsme dopoledne museli prolézt. Celkově při porovnání obou běhů musím říct, že při startu v 10:20 byla trať dost rozmočená a bahnitá a tím pádem pro závodníky o malinko těžší. Při startu v 13:40 už bylo bláto vyschlé a například plazení do prudkého srázu bylo oproti dopolednímu startu „hračka“. Značení trati při obou pokusech bylo také na jedničku, a když pominu probíhání tunely v pevnosti, kde nebylo vidět na krok, tak bylo pořád jasné, kudy máte běžet. Ovšem i zde bylo později přidáno na osvícení větší množství svíček. Běžet tmou nebo šerem je „šeredný“ rozdíl. Nicméně i tyhle malé změny na trati, mohou udělat i pár minut rozdíl ve výsledných časech, což se samozřejmě nebude líbit ambiciózním závodníkům v první části závodu. Rozumím, že organizátorům jde o bezpečí, ale pořád si myslím, že by měli mít všichni stejné podmínky, alespoň ty, které lze ovlivnit.

 

PŘEKÁŽKY
Jak už jsem nastínil v úvodu, Gladiator přitvrdil. Ze spíše běžeckého závodu se nám stává konkurenčně schopnější, co se překážek týče, a je to poznat i na výsledkové listině, kdy se čistokrevní běžci neumístili na předních pozicích, jako tomu bývalo v minulosti. Klasické překážky jako zvedání sudu s pivem, proskakování ohně, monkey bussiness nebo šplh byly doplněny překážkami těžšího kalibru. Tahání pneumatik v silném proudu řeky, Atlasovy kameny, plazení do kopce, Enter your PIN (kolíky) a nakonec nová překážka z rukou Petra Vinického (OCRA-CZ), která zatím byla na české scéně pouze na Excalibur Race a Predator Challenge (made by Predator) – Weaver. Jak již jsem psal, trať jsem absolvoval 2x. Při mém prvním pokusu jsem šel na trať někde okolo padesátého místa a na žádné překážce jsem neměl problém s propustností. Podobná situace k mému milému překvapení byla i při mém druhém pokusu, kdy jsme s týmem SVVAT šli na trať v osmé stovce závodníků. Menší zdržení jsme museli absolvovat pouze u překážek šplh, Weaver a největší zdržení na balančním překonání klád na mostě, kde byla největší fronta. Zbytek trati byl i v tomto čase, co se propustnosti týče, úplně v pohodě. Na druhou stranu, mít volné překážky je ve všech případech otázkou štěstí a dobrého načasování, protože plno známých si právě na čekání na překážkách stěžovalo.

 

PRAVIDLA
Gladiator Race pokračuje v trendu, který zavedl pro tuto sezónu. Jako handicap při nezdolání překážky jsou běžecké handicapy, které svou délkou začínají odpovídat obtížnosti překážky, a opravdu to začíná být spravedlivé a vyplatí se překážku udělat. Jedinou překážkou, kde nebyl běžecký handicap, ale „račí chůze“ byl Weaver. Před každým závodem GR je zveřejněn seznam překážek a přesná pravidla, jak se překážka může zdolat a zda je povolena pomoc od jiného závodníka. Je to tak trochu dvousečná zbraň, když je handicap jednoduchý, tak se závodníci vykašlou na překážku, když je handicap náročný, překážka se ucpává pomalými závodníky, kteří ho chtějí dokončit za každou cenu. Nicméně za mě palec nahoru, raději motivovat lidi překážkovat, než je obíhat.

 

ORGANIZACE
Organizačně se z mého pohledu závod vydařil. Organizátor si s prostředím Josefova opět vyhrál a dal závodníkům sáhnout na dno. Díky intervalovým startům byla propustnost trati po většinu doby dostatečná. Umístění těžších překážek do prostoru startu a cíle je pro diváky velmi atraktivní, a když je to přestane bavit, mohou se občerstvit v centru závodu. Pro vítěze jednotlivých kategorií byly nachystány věcné ceny, mimo jiné i v podobě doplňků stravy, což je pro sportovce příjemná změna.

 

ZÁVĚR
Říká se „Nevstupuj dvakrát do stejné řeky“. Toto se mi honilo hlavou, když jsem poprvé proběhl cílem. Omlácený, vysílený, malinko naštvaný z výsledku a s pocitem, že mě tento opravdu těžký závod čeká za 2 hodiny znovu. Nakonec jsem byl ale rád, protože jsem mohl aspoň objektivně závod zhodnotit. Gladiator Race opravdu přitvrdil a doufám, že tato hradecká parta v nastaveném trendu bude pokračovat a v Praze si opět budeme moct zanadávat na to, jak tohle (plazení do srázu) mohl někdo vymyslet! – Fakt díky Romane! Nakonec ale všichni, kdo prošli cílem, získali gladiátorskou medaili a #survived !

 

Radek Dvořáček
@radek.svvat

No Comments

Post A Comment