Překonala překážky a znovu tančí na trati

31 Kvě Překonala překážky a znovu tančí na trati

Petru Veselou, jednu z nejvýraznějších osobností tuzemské OCR scény, určitě nemusíme sáhodlouze představovat. Pro připomenutí si můžete nalistovat rozhovor s ní v loňském Jump Magu, kde nám tahle „křehká“ blondýnka zdobila titulní stranu. Chvíli to už vypadalo, že o ni na poli našeho sportu přijdeme, je však v plné síle zpět, a tak jsme si ji takhle zkraje sezóny trošku vyzpovídali.

Péťo, je to tři čtvrtě roku, co jsme v Jump Magu otiskli rozhovor s Tebou, ve kterém jsi oznámila, že loňská OCR sezóna byla zároveň Tvou poslední a nadále hodláš svou sportovní kariéru směřovat mimo jiné k triatlonu. Letos jsme Tě však měli možnost vidět již na pěti OCR závodech, změnilo něco přes zimu Tvoje rozhodnutí?

Pravda, v ten moment jsem to tak cítila. Důvodů, které mě k tomu vedly, byla spousta. Byla to směsice určité přesycenosti, týmové nepohody, ale i chuť poznávat zas jiné oblasti a v neposlední řadě dost bolavá rodinná situace. Minulý rok se život se mnou moc nemazlil, co se týče osobního života, a vygradoval 3 úmrtími v rodině, kterým předcházel dost zdrcující scénář. Člověk nemá moc elánu klást si velké cíle či se k něčemu vázat. V ten moment musí jít všechno stranou a být připraven věnovat podporu směrem, kde je jí nejvíce potřeba.

A jak už to tak bývá, „po bouřce“ člověk vidí spoustu věcí zase trochu jinak, a moje plány se pomaličku začaly krystalizovat do jiného obrazce, ve kterém i OCR dostalo své místo.  Takže jsem zpět, opět s chutí na sobě pracovat a šplhat si nahoru za svými sny a cíli. 

Tvým prvním letošním závodem, pokud se nepletu, byl Shardana Challenge. Tým na tento závod dávala dohromady Zuzka Kocumová. Váhala jsi, když Tě oslovila, nebo jsi do toho šla rovnou? České štafetě se podařilo s přehledem vyhrát. Jak závod zpětně hodnotíš jak z hlediska výkonu, tak organizačně?

Nabídka od Zuzky přišla naprosto v pravém čase (leden). A právě tahle nabídka přispěla k naladění mých chutí zpět směrem k OCR. Doslova mi to rozfoukalo vítr do plachetek. Zazávodit si na Sardinii a reprezentovat tak Česko jako tým? To se přece neodmítá! Je to čest, výzva a přesně to, co jsem v ten moment potřebovala – pořádná motivace! J

Motivace veliká, chuť ještě větší, takže proč to nerozjet ve velkém, že? Netrvalo to dlouho a nadšení vystřídalo zoufalství. 😀 Šla jsem do toho až moc po hlavě. Rozhodila jsem si záda a hned následně mě tělo „obdarovalo“ zánětem do achillovky. Takže jsem byla ukázkovým příkladem, jak se to nemá dělat. 😀

Několika týdenní boj se zdravím a vyhlídky na to být hodnotným článkem české výpravy mi byly opravdu vzdálené. Zuzce jsem oznámila moji situaci se sklopeným ocasem a vyzvala ji k poohlédnutí se po nějakém zdravém jedinci. Naštěstí je Zuzka neskutečný držák a optimista, a věřila ve mě víc, než já sama v sebe. A tak jsme to riskly i s tím, že to dám bez běžecké přípravy, a když tak si vyhrabu vlastní hrob. 😀

Ve snu by mě nenapadlo, že ten závod vyhrajeme téměř ve stylu start-cíl, a už vůbec ne, že předám štafetu na prvním místě. A když k tomu ještě připočtu naprosto super týmovou pohodu se skvělými parťáky, můžu tak hovořit o ideálně prožitém závodě.

Samotná organizace závodu má určitě ještě značné mezery, přeci jen opožděný start o 45 minut není zrovna vizitka kvalitního managementu. Nicméně na ostrově, jako je Sardinie, jste ochotni tolerovat spoustu nedostatku s úsměvem na tváři.

Loni jsi ještě běhala za tým Extreme Obstacle Runners, letos Tě již můžeme vídat v barvách Army Run Elite Runners. Co Tě vedlo ke změně týmu a jak ses dostala k tomu současnému?

V podstatě jsem neměla vůbec v plánu nějaký nový OCR tým vyhledávat. Vytvoření spolupráce s Army Run Elite Runners přišlo zcela náhodně. Oslovila jsem je s nabídkou možnosti navázání spolupráce pro firemní teambuilding a nakonec z toho vznikla i hlubší vazba.

Na prvním Mistrovství České republiky v OCR v Milovicích jsi se umístila v absolutním pořadí žen na třetím místě. Jsi spokojená s výsledkem? Jak se Ti závod líbil a co bys případně změnila pro příští ročník?

Umístění je to parádní, ale aktuálně je pro mě mnohem důležitější, že se můj zdravotní stav opět stabilizoval a můžu se zase hýbat bez jakéhokoliv omezení.

Změnu bych určitě navrhovala v handicapech, často náročnost handicapu neodpovídala náročnosti překážky.

Jak letos vnímáš svoji konkurenci? Přibývá jí, zlepšuje se? Motivuje Tě dělat nějaké změny v tréninku? Jak aktuálně Tvůj trénink vypadá?

Konkurence jde každým rokem dopředu, a i když jsou to někdy řádné bitky, tak je to přesně to, co závod dělá závodem. V tomhle vždycky bude platit, že čím větší konkurence, tím víc chutná jakákoliv výhra. Prohra sice bývá hořká a někoho to může zničit, ale pro mě je to právě to, co mi zvedá zadek z gauče a žene vpřed.

Určitě ode mě nečekejte nějaké velké tréninkové alchymie. Už v předchozím rozhovoru jsem tvrdila, že si trénuji dle aktuálních chutí, bez jakéhokoliv speciálního tréninkového plánu. Většinou mám nějakou tréninkovou představu na týden, ale většinou je to pak vždycky úplně jinak. 😀 Jde mi hlavně o to, aby mě to bavilo a nemusela se do toho nutit. Převážně jde o kombinaci běhu, bruslí, plavání, kola a silového kruháče, které se snažím rozprostřít do celého týdne. Když jsem zrovna namotivovaná, přidám na intenzitě. Když se cítím unavená, tak prostě zastavím a zajdu si zarelaxovat do wellness.
Dneska ráno jsem si třeba odběhala před prací 10 km a večer mířím do bazénu. Mít dvě fáze se mi ale podaří hodně zřídka a většinou se jedná o pohodové tempo. Nebaví mě běhat rychle. K tomu potřebuji většinou závod, abych se hecla, a proto často o víkendech vymetám závody. Ne nadarmo se říká, že závod je nejlepší trénink. 

Jaké jsou Tvé plány pro nejbližší týdny a zbytek roku? Kdy se bude konat Tvůj první triatlon?

Účast na dalších Army runech, Spartanech, Predatorech, ale hlavně ve zmiňovaném triatlonu. První dva triatlony mě čekají již v červnu. Závod ale odjedeme jako dámská štafeta s mým triatlonovým týmem Iron Babes. Bude to naše první triatlonové osahávání a víc, než o nějaký výsledek, půjde o novou zkušenost a zážitek. Ta největší výzva a zároveň mnou nejvíc vyhlížený závod přijde následně v červenci. Míříme na Pálava Race triatlon, kde si vyzkouším svůj první triatlon jako jednotlivec, a to hned v ½ Ironman vzdálenosti. Jedu tam s heslem „hlavně se neutopit“, zbytek snad nějak doklepu do cíle, tak držte pěsti. 

Petru můžete sledovat na jejím facebookovém profilu  i na instagramu a profilu jejího triatlonového týmu 

 

Kristína

1Comment

Post A Comment