SWEEP OCRA-CZ Elite team – Petr Vinický

02 Bře SWEEP OCRA-CZ Elite team – Petr Vinický

Dostali jsme se k poslednímu článku našeho elitního týmu a narozdíl od všech předchozích jsem dostala možnost tuhle osobu představit já. Přeci jen psát sám o sobě není zrovna lehké. S Petrem jsme se poprvé osobně setkali na MS Spartan Race v roce 2015. Před tím jsme se velmi povrchně znali z facebooku a já vůbec neměla ponětí, co tam dělá. Kdybych tušila, jak moc je Petr skvělý závodník. Ale to je Petr – moc se o něm neví, protože ani on sám toho o sobě moc neřekne, o to víc ale dře a maká na svých cílech. 

Petra jako závodníka OCR jsem zaznamenala poprvé právě v Kalifornii a od té doby jej sleduju, jak roste a jak se pomalu usazuje na špici naší OCR scény. Obdivuju, jak zvládá rodinu, práci a tvrdý trénink. Byl to první člověk, o kterém jsme s Martinem mluvili jako o prvním členu a hlavně hlavním článku Elite OCRA Team. Jenže cesta k tomu založit tým byla ve finále delší, než jsme původně plánovali. A tak si Petr počkal až na oficiální vstup do role viceprezidenta OCRA CZ a tým si založil sám.

Petr sám o sobě:

„OCR se u mě začalo zapisovat nesmazatelným písmem v roce 2013 v Bořetickém bahně na Spartan Race. Pro mě jeden z nezapomenutelných zážitků. Jako bych se vrátil do dětství a soutěžil v tom, co jsem hledal jako kluk na stromech, skákačkách a všude možně. Nikdo však neví, že jsem byl přihlášen do Monínce na Spartan Race, kam jsem nejel ze strachu. No, podělal jsem se.

První závod mě chytl, druhý rok trifecta a pak už to celkem jelo svižně. Zlom byl rok 2015. Pomalu jsem nakukoval mezi nejlepší české závodky a jako bych nevěřil, co mezi nima dělám. Následovalo Mistrovství světa a Evropy ve Spartan Race. Nezapomenutelný zážitek, ale taky utvrzení v tom, že tohle není úplně ta správná cesta. Rok 2016 přinesl změnu v mém směřování. Vytýčil jsem si směr OCR jako takové. Více překážky a to je přesně to, co mě baví asi nejvíce. I přesto, že jsem měl loňský rok protkaný zraněním, tak se mi docela dařilo. Nevím, jestli tím, že jsem netrénoval tolik nebo se nesešla taková konkurence, a tak i invalidi měli šanci sáhnout si na bednu. Celá sezóna však vygradovala v titul z Kanady, který mi stále ještě přijde neuvěřitelný.

S velkým kamarádem na cestě za zlatem

OCR věnuji téměř všechen čas. Resp. jsem tomu podřídil momentálně většinu svého života a volný čas je pro mě ceněn zlatem. Neznám alkohol, nechodím do hospody, ráno vstávám dřív jak slepice a trávím ho v lese. Večer místo ordinace v růžové zahradě knučím nad masážním  válcem. Den co den, stále dokola. Skládám střípky do mozaiky. V zimě si lidi ťukají na čelo, když jdu v županu sekat led, abych se vykoupal. Není pro mě špatné počasí, ale špatné oblečení. V životě jsou překážky, ale nepřemýšlím, jak je obejít, ale jak je překonat. Je to výzva nikoliv, konečná stanice. Nepřemýšlím proč ne, ale jak! Slovo „nejde“ jsem vymazal a slovo „problém“ přejmenoval na výzva. Hodněkrát jsem šel špatnou cestou nebo přišel do slepé uličky. Ale vždy to byla má volba a vždy jsem si to obhajoval sám před sebou. Protože i špatné rozhodnutí je zkušenost, kterou jsem potřeboval najít, abych se posunul dál.

Za těch pár let co dělám OCR se mé vnímání světa dost otočilo. Abych poznal, že sen se může stát skutečností, když kráčím po cestě, která se jmenuje „sen“.

Rok 2017. Zásadní změna hned na začátku. Z jednotlivce jsem najednou součást týmu a je mi ctí být po boku těch nejlepších závodníků v ČR.“

Největší úspěchy:

Asi 13. místo na Mistrovství Evropy ve Spartan Race 2015 a pak samozřejmě šampionát OCR 2016 v Kanadě.

Přijemné je i porovnání bodů z loňského žebříčku, kdy jsem byl na třetím místě.

Velký vnitřní pocit radosti byl i moment, kdy jsme doběhli na bednu s týmem Icebug running na masakru na Červenohorském sedle. A to hlavně díky tomu, že jsem na podiu stál s Martinem Šálkem a viděl jeho radost.

 

 

No Comments

Post A Comment