Zuzana Kocumová – Dvojnásobná MS ve Spartan Race

02 Led Zuzana Kocumová – Dvojnásobná MS ve Spartan Race

Zuzana Kocumová se letos stala první ženou, která obhájila titul Mistryně světa ve Spartan Race. A aby toho nebylo málo, přidala si k tomu ještě titul Mistryně světa v OCR ve smíšených štafetách spolu s Petrem Vinickým a Michalem Rajniakem.
Nám smrtelníkům to přijde jako neuvěřitelné. Ale jak vidí letošní sezónu sama Zuzka? Na to se ji zeptal Petr Vinický.

Ahoj Zuzko, pomalu se blíží konec roku a s tím spojené hodnocení sezóny. Neodpustím si tuhle otřepanou otázku.

Byla bych neskromná, kdybych si stěžovala nebo chtěla víc. Jednou z nejdůležitějších věcí pro mě je dělat to, co mě baví, přináší mi radost a pokud možno, radost a motivaci přináší i lidem v mém okolí. A z tohoto hlediska to byl fakt povedený rok J  Vzhledem k poměrně dlouhým životním obdobím, kdy tomu bylo kvůli zdraví jinak, to dokážu vychutnat a ocenit víc, než třeba ve 20 letech.

Nicméně pro většinu z nás už odpočinek skončil nebo končí a pomalu začínáme s přípravou na další rok. Je to stejné i u Tebe?

Asi ne J Pro mě byla tato letní sezóna snad první, kdy jsem ji i mentálně tak nějak přijala za hlavní. Jako bývalá běžkyně na lyžích jsem vždy za vrchol považovala zimu a zimní závody. A teď nějak osciluji mezi tím, že bych měla odpočívat po létu, a tím, že začíná hlavní příprava na zimu a s tím spojené najíždění objemu na lyžích.

Poradíš si se svojí vlastní přípravou sama, nebo využíváš někoho alespoň na zpětnou vazbu?

Připravuji se sama a zpětnou vazbu se snažím hledat maximálně ve svém těle a svých pocitech. Zjistila jsem, že s mým poměrně chatrným zdravím je to jediná šance, jak při závodním zápřahu zůstat zdravá a s chutí do trénování i závodů.

Zima začala a tím i období, pro tebe, jedno z nejoblíbenějších. Sundáš si běžky alespoň doma nebo čekáš, až přejde noc a můžeš znovu vyrazit do bílé stopy?

J Byla jsem zvyklá s nimi i spát, ale přítele tlačily hůlky pod hlavou a studilo vázání, tak pro udržení klidu v domácnosti jsem to přehodnotila a před spaním si je raději sundávám.

Asi není veřejným tajemství, že radíš Tomášovi Tvrdíkovi s tréninkem. Jak ses k tomu dostala?

Jednoduše – Tomáš mě oslovil. Loni „objevil“ překážkové závody, tak jako většina těch, kteří to zkusili, propadl jejich kráse, začal trénovat a díky jeho dobrému základu z minulé sportovní kariéry se brzy dostal mezi českou špičku, hlavně na kratších tratích. A protože je to člověk ambiciózní, příští rok chce patřit i do špičky světové.

Co si od toho slibuješ?

Už roky trénuji sebe sama a zdá se, že to docela funguje. Od mlada mě zajímal zázrak jménem lidské tělo a jeho fungování, ležela jsem v metodických dopisech a knížkách o fyziologii, a to nejen sportovní. A protože mi přeci jen není 20 let, tak mi připadá možnost svoje zkušenosti předat dalším jako čím dál lákavější.

Trochu k tvému vlastnímu tréninku. Jak vypadá tvůj oblíbený/běžný trénink?

Asi netradičně. V podstatě je to „směs“ veškerého možného „hýbání se“. Běh, ale většinou do 30 km týdně, horské kolo, min. 3 x týdně tanec (naprosto dokonalý způsob na lepší poznání svého těla a zlepšení koordinace, které využijete při každém jiném sportu), kajak, lezení po skalách, plavání, občas silový kruhový trénink. Ráda využívám při dlouhých bězích i výletech nordic walkingové hole. V zimě jednoznačně lyže.

Kterou část nebo činnost v tréninku máš nejméně ráda?

Skoro se stydím odpovídat, ale já už jsem líná dělat to, co nemám ráda. Mám štěstí, že mě baví spousta věcí, takže můj problém spíš je, že nestíhám vše, co bych chtěla. Ale je pravda, že v posilovně jsem nebyla roky a pokud to jde (jako že asi ano…), tak sílu raději získávám na lyžích, na skalách, případně při venkovním kruhovém tréninku při posilování s vlastní vahou.

Jaké jsi měla pocity, když jsi odjížděla do Tahoe?

Kombinace těšení, nervozity, zvědavosti. Těšení na závod i na tamní nádhernou přírodu, zvědavost, jestli to v loňském roce byl jen úlet, nebo ne.

Co bylo jiné oproti loňskému závodu? Organizace, zázemí, trať, přístup ostatních?

Hlavně přístup ostatních. V loňském závodu mě nikdo neznal, měla jsem klid, na trati mě ze začátku nikdo nehlídal. Letos jsem byla považována za hlavní favoritku a tím se zvyšoval tlak. Před startem tiskové konference, při závodu „terč na zádech“, kamkoliv jsem přišla, tak dotazy, jestli jedu vyhrát.

Myslíš, že měly soupeřky strach?

Myslím, že ano. Aspoň jsem o tom měla informace od pár známých z USA.

Celý rozhovor najdete ve 3. čísle JUMP MAG.

No Comments

Post A Comment